máme dobré vztahy, s každým trochu jiný
Dodala bych k tomu jen že vztahy s kamarády a sourozenci nelze porovnávat, prostě rodina je jednou rodina, to je zvláštní kategorie.

1 platí pro jednoho sourozence, asi bych neřekla druhé já, ale spřízněná duše jo, každopádně první osoba které bych volala když je ouvej

7 platí pro všechny mé sourozence. Kdykoliv se na ně můžu obrátit. I oni na mně. A vím to. Každý už jsme si za život prošli nějakým tím "černým" obdobím a sourozenci byli ti, kdo pomohl a podržel.

8 mám tři, počet je dostačují, méně rozhodně ne, více klidně, možná bych ráda sestru, mám jen bratry. Dodám že ani v dětství mi nikdy nevadilo že mám tolik sourozenců, naopak. V dospělosti jsme za ně moc ráda. Možná to nejlepší co mi rodiče do života dali :)

9 a 10 - já myslím že tohle se těžko dá takto jednoduše napsat, vztahy v dětství a dospělosti jsou prostě jiné a záleží na spoustě faktorů, ale tedy:
10 platí možná trochu pro jednoho sourozence, kdy kvůli věkovému rozdílu jsem byla spíš "třetí rodič", a po část dětství (jeho) jsme se příliš neprotínali, jelikož se mnou mlátila divoká puberta a doma jsem se téměř nezdržovala (jen sem tam o víkendu), v tu dobu jsme si byli asi trochu vzdáleni. Ráda jsem ho však měla vždy. Na "sobě rovnou" úroveň jsme se dostali až v dospělosti a máme hodně blízký vztah.

11 stýkáme se všichni
ps. tyhle rozmíšky že někdo s někým "neka" měli mí tří bratři v dětství, se mnou a já s nimi vždy měla vztah výborný a fungovala jsem jak "most" a narovnávač i vztahů mezi nimi, mezi nimi a rodiči atd. V dospělosti je pak tahle bratrská "rivalita" přešla.
Nejlepší vztahy jsme měli v dětství a mladé dospělosti. Později se do toho začaly vkládat partneři, tak to pak občas zaskřípalo mezi jejich manželkami, ale to sourozenecké jádro naštěstí pořád funguje dobře.

Vedeme k rodinné pospolitosti i naše děti, jsou podobného věku, hodně se stýkají a mají vzájemně velmi dobré vztahy.