Malou, slušně placenou brigádu mají obě děti.

Žena ale tu práci miluje. A na kratší úvazek se jít bojí, protože má zde jako asistentka nadstandardní podmínky, dělá spoustu věcí, co by dělaly učitelky, vede často sama třídu, dělá hodně věcí ze speciální pedagogiky, co ji baví. Kvůli tomu ve čtyřiceti začala studovat a udělal si DiS. A má to na dobu neurčitou, taky u asistentek zázrak. A bojí se, že kdyby se něco stalo se mnou, tak by nenašla práci. Navíc je ta fyzická činnost nutné, aby se udržela v pohybu.

Finančně bychom asi zvládli (s určitými limity) to i bez platu mé ženy. Děti jít bydlet jinam nechtějí. Chtějí být spolu a s námi, než se ožení a vdají (brzo). Což plánují, až dokončí školu a najdou si práci. Navíc určitý náznak bydlení už by měli. Kluk si zase schválně tenhle semestr zapsal 60 kreditů (čili jako za celý rok), aby měl prostor k diplomce. Takže to moc na větší brigádu teď není. Kvůli tomu taky omezil práci ve skautu (není ve vedení velkého oddílu, zůstala mu jedna družinka) a už nebude znovu kandidovat do fakultního AS.