Třeba to, že jsme na to neměli moc peněz? Žena byla s dětmi s příspěvkem na péči tehdy cca 2500 Kč, pak 5200 Kč do druhé třídy doma? Třeba, že jsme museli napřed splatit hypotéku, na kterou jsme se zmohli ve 40. letech (Splacená je rok). Že jsme si na větší hypo netroufli (když jsem dia)? Že jsme potřebovali být poblíž škol co děti úspěšně integrovaly? Předtím jsme bydleli léta celá rodina v 1+1 u restituenta? Že jsme nechtěli do domku, protože jsme nikdy v domku nebydleli ani naši předci a neměli jsme nejmenší zkušenosti s tím? Že milujeme otevřené prostory, což má za následek to, že se nám řada věcí nikam nevejde ani "nahňácaným způsobem"?

Jasně, při stěhování jsem si moc oddechl, že konečně mohu některé věci vyhodit. Že dokonce mohu vyhodit i některé věci, které se mi nelíbí, nejen ty, co mi momentálně nejsou (trochu post-kom syndrom). A že by to potřebovalo probrat znovu po cca 10 letech strašně moc.

Ale ve velkém se to nedaří, protože honíme strašně moc zajíců. Jen těch doktorů.

A něco se i povedlo. Upravili jsme balkón tak, že je to nejen sušárna, sklad PET nápojů, nářadí, ale dá se tak sednout, nebo dát stará karimatka a natáhnout se. Máme sušičku. Odstranili jsme plíseň v koupelně a vymalovali protiplísňovým nátěrem. (Žel už ho to zase žere. Máme ventilátorek, ale nefunguje barákový odtah.) Máme nové dřevěné židle. Občas teď jíme v obýváku jako normální lidi. (Úzká kuchyň má cca 90x60 stůl u zdi.) Ale je toho ještě moc....