Především to vnímám jako velkej vpád do soukromí, který mi vadí. Nechci si zvát domů každého. Znám nadto spoustu rodin, kde byt vypadá podobně, protože rodiče a děti mají jiné priority. Model "cikánský tábor". I některé učitele. Třeba je táta technik a většina obýváku je dílna. A nábytek je tak, jak ho koupili v bazaru, nebo předělali. Dětský pokojík ještě menší než náš. Původně pro 3 děti.

Ale už se to uklidňuje. Ono se to naštěstí nejí tak horký. Na jednu stranu učitelé si do on-line napsali požadavky kamerového připojení k uznání docházky (samozřejmě ti starší pánové se ani nenamáhali zjišťovat nějaké pokyny k Online, GDPR, ..., jsou rádi, že zprovozní zoom), ale pak si samozřejmě život najde cestu. Řeknou si dobý den a pak se všichni studenti zamutují a vypnou kamery. A nazdar. A jen ten kdo mluví, si zapne i obraz. Někdy.

Ale prostě mne ta otázka přišla zajímavá.