MaMar těřžko říct, neznám nikoho, kdo by měl adoptované dítko, které bylo od prvních dnů třebas u náhradních pěstounů. Kdysi dávno jsem psala jakýsi článek o rodinách, které se rozhodly adoptovat dítě, těch rodin jsem navštívila třeba deset, takže nic reprezentativního, a s problémy tohoto druhu o nichž píše TB se potýkala většina z nich (jenže některé měly těch dětí více, to pak byly spíše pěstounské rodiny), ale u romských dětí to bylo vždy. Ale to je dobře 20 let zpátky, tedy v době, kdy děti procházely ústavní výchovou.