Tak třeba moje děti do jednoho touží po iphone. Nevědí vlastně ani proč, ale rozhodně ho chtějí. Všechny.
A společně s tím, jak nejstarší dceři vyrostla noha a oblečení kupujeme ve vel xs/s, tedy ne nutně dětské, jsem byla uvržena do reality současné módy. No name tenisky jsem koupila jednou, na jaře, když nešlo jinak než přes net, nechtěla jsem na blind vysolit tisíce za něco, co nesedne a budu vracet. Koupila jsem i sobě stejné a zatímco já s nimi byla spokojena, dcera měla miliardy výhrad (netýkaly se značky jako spíše toho, že od malička nosila superfity a jiné kvalitní boty a přechod na nějaké no name tenisky pro ni asi znamenal skok dolů). Já se stejnými botami byla až na jednu výhradu spokojena, pohodlnější jsem dlouho neměla. Dcera teď má adidasky a je taky spokojena. Ale ona zbnačku neřeší (jen ten iphone... ten kdyby měla
)
A když jsem u iphone, mám nějaký xiaomi ne moc levný, ne moc drahý, z kategorie foto telefonů. Fotografie a jejich kvalita jsou pro mě důležité. Muž má iphone, ten nejlevnější, firemní. A ten jeho iphone fotí mnohem líp než ta moje nádhera.