Máme dvě závodní jídelny, jednu provozovanou firmou typu Aramark a druhou, novější, soukromou osobou. Vaří obě v místě, nabídka i doplňkový prodej je poměrně bohatý.

Nejsem velký jedlík, stačí mi poloviční porce, bývám nespokojená s různými masovými směsmi, kde maso aby pohledal a zbytek je paprika a cibule vydušená do hadru bez chutě. Ale provozovatel bývá většinou přítomen, takže se dají přání a stížnosti adresovat přímo jemu nebo do Knihy přání a stížností (čte ji), kde se vypisuje většinou naše mlsná parta, takže spíš než pracovníci na obědě to vypadá jak nájezd foodblogerů
Starší jídelna má stravovací komisi a různá dotazníková šetření, jejichž výsledky se zveřejňují. Ale věřím, že něco podobného jde asi zařídit někde, kde je dost strávníků a velký obrat. V případě molochu o několika tisících zaměstnanců už závodní jídelna není benefit, ale nutnost.