obě mé dcery vnímají plnou variantu svého jména nelibě... je dlouhé a mají pocit, jaky by je někdo káral... nebo že si "hrajou na dospělou" - rozuměj, jde o formální a oficiální oslovení... obvykle se se svou oblíbenou variantou jména vnutí učitelům samy - tím, že si tak tvrdošíjně podepisují práci, věci, sešity... a asi i tím, že všem i spolužákům se rovnou tak představují a oni je podle toho také oslovují...
syn má zase jméno, které moc zdrobňování nebo zkracování nepřeje (zkrať jméno, co je jen na 5 písmen )
a já své křestní jméno moc nepoužívám, kdo mě jím oslovuje, z 90% použije zdrobnělinu, v základním tvaru je to jméno zvláštně tvrdé... daleko častěji okolí volí odvozeninu z toho jména... a doma mě oslovují zkomoleninou mého jména (zavedla ji moje mladší sestra, když mé jméno neuměla vyslovit)