Libík, tohle byl jeden z posledních lahůdkových problémů, které jsem řešila ve škole. Velké obtíže s tím, jak správně děti oslovovat. Mně se léta před tím osvědčilo, protože nás to taky kdesi učili, používat celé jméno jako variantu zdvořilou, resp. ještě použít relativně bezpečný dotaz: "Jak si přeješ, abychom tě oslovovali." To si pak zapíšeš na seznam a když třeba máš třetí třídu, dvacet sedm dětí, velmi rychle se to naučíš a nemusí být problém. Když ale máš tři sta dětí, každé jednou týdně a ty děti neodevzdávají písemné práce, což na zapamatování jména pomáhá, dostaneš se do problému jedna dvě. Oslovíš "Karle" dítě jmenující se Karel, jenže jsi zapomněla, že správně se mu má říkat Charlie. To je projev tvojí ignorantské necitlivosti a právem poneseš důsledky, dřív, než jsi udělila Karlovi slovo, měla jsi se podívat na seznam vhodných oslovení. A představ si, pokud to vyvezeš ještě víc a omylem mu řekneš "Jirko". Za dva roky za to bude kriminál.