Že všichni ve třídě vědí, že Aničce nejdou počty. To, že někomu nejsou počty, není vada charakteru ani to nijak nesnižuje jeho lidskou hodnotu. Kdyby paní učitelka zadávala úkol z češtiny, tak by napsala, že Franta udělá jedno cvičení za dvou (má poruchu soustředění nebo je silný dysortografik a tolik pravopisu by mělo na jeho schopnost zlepšit se přesně opačný účinek než u ostatních). Kdyby dostali úkol z tělocviku, že mají udělat výmik, tak pro Božku by stačilo, že technicky správně vykoná kotoul a kdyby měli rytmické cvičení, tak vrozeně nerytmický Karel zkusí zahrát první dobu, zatím co ostatní se do toho pokusí vplést nějaký komplikovanější vzorec.
Paní učitelka Aničku nijak neurazila, zadala jí individuálně diferencovanou práci s ohledem k jejím schopnostem, což je to, to jak je předepsáno to dělat (mj. to bude paní učitelka vykazovat). Předpis zadávat individuální úkoly tajně, pokud vím, ještě neexistuje, ale tvoje dcerka se může postavit do čela hnutí, které to v rámci pokroku vymůže. Výsledek bude, že potom všichni budou dostávat úkoly podle nejslabších, protože udržet v chodu tolik individuálních utajení není v silách jedince. Na to jsou školené tajné služby, kde jsou ale trochu jiné platy.
To, co tvoje dcera zvažuje jako lepší možnost, je ve skutečnosti horší možnost. Je to pokrytecké předstírání, že všichni jsou stejní, umí všechno stejně a je to přesně ten druh politické hyperkorektnosti, který tě, myslím, jinak docela prudí.
To, co má učitelka správně dělat, je ukazovat dětem, že ačkoliv jejich schopnosti naučit se to nebo ono jsou velmi různé, jsou "všichni platnými členy". Každý pracuje na svém zadání. Dost z toho můžeme udělat spolu a na něco je lepší se rozdělit. V očích některých lidí učitelka není k takové věci kompetentní a je možné, že časem se to dostane do rukou žáků. Uvidíme.