Mě taky trošku děseji. Ale mnohem , mnohem víc jsem jim vděčná za všechny ty slepice, co už nebudou živořit v klecích. Za to, kde jsou dneska ženský. Že postižení nejsou zavíráni do klecí. A nebudu dál jmenovat za co všechno můžou tito idealisti a bojovníci. Samozřejmě, ne se všemi myšlenkami a prostředky vždy souhlasím. Vždy se všechno nepovede, něco se přehání, něco je trochu mimo. Ale jen ať jsou a posunují náš svět.

Libikova dcera zatím nic nepodniká, jen prostě viděla něco, co podle ní není košer. Podle mě se to taky úplně nepovedlo. Ale taky je dobré si na takový svět trošku zvykat, pěstovat si odolnost a trošku té hroší kůže. Anebo jít do boje.