Já jsem asi celá Libikova dcera, nebo co, protože to úplně chápu. Učitelka zadala polodětem úkol a při té příležitosti, nechtíc, nevědouc a nedomyšleně, udělala z Aničky před celou třídou a celými rodiči tak trochu blbce. Což by mě, jako Libikovu dceru, taky naštvalo, zejména pokud by Anička byla moje důvěrná a věrná kámoška, kterou mám ráda a mám s ní hodně sdíleného. Taky často vidím věci, které ostatní nevidí. Taky hořím pro lepší svět. Teda už jen doutnám. Ale v patnácti se hořet má.
Lidi, jako je prozatím Libikova dcera, jsou pro svět velmi důležití. I když to třeba někdy přeháněji a jsou trošku mimo realitu, posunujou svět a lidstvo k lepšímu. Bojují za čistou planetu, lepší podmínky pro zvířata, postižený lidi, menšiny a spoustu dalších věcí. A občas něco vybojujou a posunou, i když jsou to tak trochu idealisti a cvoci. Jsem ráda, že jsou, i když z nich někdy .
Pokud má dcera hodně odvahy a osobní statečnosti, mohla by dojít slušně požádat učitelku, aby Aničku nevyostrakizovávala z kolektivu a nedělala z ní přede všema pitomu. Anebo stačí s Aničkou kámošit a být jí oporou v tomto složitém a nespravedlivém světě.