Tím, že tohle paní učitelka o Aničce napsala (jakkoliv by to mohla napsat soukromě, kvůli soukromí), tak ale z Aničky nedělá debila, protože to, že někdo nemusí něco psát, protože mu to nejde, neznamená, že je apriori debil.

Pokud by tam byla holčička o berlích a učitelka napsala, že příště bude zkoušet sprint, samozřejmě, že mimo holčičky, tak to taky není apriori urážka.

Tady nám prosakuje vedle fér jednání takový ten současný vliv, že se o něčem nesmí mluvit. Jenže o tom, že Frantíkovi nejde mně/mě a Aničce nejde matika se mluví a píše ne proto, aby je někdo shodil, ale proto aby se jim pomohlo.

Imho, řekni dceři, že sice učitelka mohla být důvěrnější, ale že blbec není apriori učitelka, která tohle napsala, ale spolužák, který by se proto Aničce smál. Kdyby nebylo těch druhých nemusela by učitelka řešit soukromí.