Mám se ráda posledních cca 5-6 let. Jsem na sebe hrdá, že jsem vstala z popela.
Projevuje se to mj. tím, že na sebe nenakládám víc, než jsem schopná unést, a pokud mi naloží život (jakože to nejde ovlivnit), tak se nestydím si někde ulevit. Prostě nemusím strhat všechno.
Taky když o sobě přemýšlím, tak ne o tom, že jsem hrozná. Umím vidět svoje silné stránky a ty slabé jsem přijala. Mluvím o sobě realisticky, nikoliv sebemrskačsky.
A taky se to projevuje tak, že mám víc pochopení a laskavosti pro druhé lidi. Což neznamená, že v této oblasti nemám co zlepšovat.