Záleží, co je na těch fotkách zachyceno. Když je to vyloženě hnusná situace, tak se cítím hodně hnusně. Ale to i u fotek ze současnosti. A pokud se dívám na staré hezké a milé fotky, tak se cítím hezky a mile, melancholicky a nostalgicky - což mi dělá dobře. Líbí se mi staré černobílé či hnědobílé fotky. Dívám se do tváří lidí, kteří mají život za sebou a myslím na ně, jaký asi byl. Cítím zvláštní sounáležitost a spřízněnost. Někdy si asi idealizuji. Mám staré fotky moc ráda, rochním se v nostalgii. Mám vlastně ráda všechny fotky, ať staré či nové, které dokáží dýchnout atmosféru a vyvolat pocity...