Tak mezi telefonováním a psaním (ať už sms nebo jinak) je pro mě propastný rozdíl :)

Na písemno odpovím tehdy, kdy mi to vyhovuje. V telefonu to nejde, dělalo by to neúměrně dlouhé a drahé mlčenlivé pauzy
telefon vnímám jako určité násilné vniknutí do soukromí, před kterým se špatně hledá únik.

Třeba s jedním kamarádem si píšu jednou denně, každý den. já ráno, když on ještě spí, on v noci, kdy já už spím. Je to naprosto plynulý rozhovor, trvající týdny, měsíce... zrovna si povídáme o jedné básničce od Jirouse. A pauzy a ne-nutnost okamžité reakce je strašně příjemná a důležitá pro nás oba. Máme to jak lord Vetinari s Lady Margolottou, když hrají šachy na dálku