Díky svému oboru jsem byla spíš za exota, k uklidnění většinou, došlo až se zjistilo, že mám tři děti a manžela a nemám v úmyslu změnu pohlaví. "Úžasná" poklona byla v ryze chlapské firmě "šéfová, nám nikdo nevěří, že náš šéf je ženská, všechno klape.". Na univerzitě jsem byla co by úřednice, rozpočet fakulty jsem spočítala, schválili si ho vedoucí kateder - chlapi. Konference a plesy organizuju ráda. V rodině jsem já za semetriku a feministku, díky které je můj muž pod pantoflem a nedostudoval, on je tyran, který mne nutí vařit teplé večeře, odstěhovala jsem se kvůli němu na vesnici a nešéfuju korporátu - záleží na tom, optikou které části rodiny to berete. Asi jsem stará a zkostnatělá, některé - asi správné - odezvy dnešních žen (šéfe, to kafe určitě vaříte líp, než já) sice chápu, ale asi by mne v tom okamžiku nenapadly, stejně jako by mne nenapadlo si říkat o puštění do dveří nebo platit útratu, když mne někdo pozve na kafe.