Stalo, jen jednou. Šla jsem na pohovor na manažerskou pozici. Místo pohovoru Praha, česká firma. Nejdřív jsem asi 30 min.čekala, měli zpoždění. Recepční tam nebyla, tak jsem se zvedla, že odejdu. V tom momentě se otevřely dveře, vyšla personalistka a vyprovodila kandidáta, co byl přede mnou. Mne pozvala dál. Tam seděl rozšafně muž, který se "omluvil" za to, že jsem musela čekat slovy" že přijel pozdě už na první pohovor, ale z pozice majitele firmy je to akceptovatelné". Pak studoval mé CV, kde jsem neměla rok narození ani stav. Nejdřív se mne lišácky zeptal, zda "mám doma nějaké malé sviště". Bylo mi přes 30, což šlo vydedukovat z kolonky vzdělání. Odvětila jsem, že na tuto otázku odpovídat nechci. Chvíli mé CV obracel, tam i zpět. A pak pronesl něco, že ve 20 jsem určitě flexibilní, ale po 30tce budu chtít děti. No, celé to bylo rozpačité. Už i personalistka ho taktně napomenula. Zbytek proběhl rychle, letem světem mi řekl o pozici, a já jsem letem světem odpověděla na pár pracovních dotazů. Překvapivě jsem nebyla pozvána do dalšího kola Ne, že bych o to stála.