Knihy jsou moje největší láska! Pamatuji si, že jsem je milovala i v době, kdy jsem sama ještě číst neuměla. Vyžadovala jsem, aby se mi četlo a taky jsem "vyráběla knížky" z papíru, kreslila jsem do nich obrázky a písmena nahrazovala čmáranicemi. Bohužel jsem nebyla tak inteligentní, abych se naučila číst dřív než ve škole, ale od první třídy knížky hltám. Jako dítě jsem milovala hlavně foglarovky, mayovky, verneovky, ransomovky, neměla jsem ráda dívčí románky, ty jsem nečetla. V mládí jsem louskala hlavně klasiku - Dickense, Brnontëovou, Austenovou, Waltra Scotta, Dumase, Stendhala, Huga, Balzaca, Tolstého, Dostojevského, Jiráska, Raise, Světlou, Němcovou... V současnosti čtu nejvíc detektivky a thrillery, občas nějaký román nebo něco historického. Letos už mám přečteno přes 85 knih, ty, co jsem nedočetla, nepočítám. Krizi ve čtení jsem nikdy neměla, četla jsem i na mateřské, i když byly děti malé a nemocné a já lítala z práce k dětem a zase zpátky, jak splašená. Teď je čtení jedna z mála mých radostí, na to se vždycky celý den těším, až si večer zalezu do postele a budu číst a číst. Miluju i knížky jako takové, mám v obýváku celou stěnu pokrytou knihami ve dvou řadách, líbí se mi pohled na knížky, ráda jimi listuji, čichám k nim a vůbec je fyzicky mám, proto zatím nechci čtečku. Miluju ten pocit, když jdu z knihovny, plnou tašku knížek a v hlavě si už přehrávám, do které se pustím nejdřív. Umím se do knížky naprosto ponořit, že vůbec nevnímám nic mimo děj v knize. Musí to být ale knížka, kde je zajímavý děj a musí být psaná stylem, který se mi líbí. Všelijaké ty umělecké experimenty se mi vůbec nelíbí a takové knihy nečtu. Čtu totiž jedině a pouze pro zábavu. Jasně, přečetla jsem v životě plno odborných textů kvůli studiu a práci, ale to není to správné čtení, to je vopruz.
Kdybych si nemohla číst, můj život by ztratil smysl a nechtěla bych bez toho už žít.