Jako malé (a mladé) mi říkali "knihomolka" a to slovo mělo vyznívat urážlivě. Na druhou stranu mi mamka často říkala - když se nudíš, čti si - díky mami, že jsi mě ke čtení přivedla!
Jako velká se už dávno nenudím, když mám volno, odpočívám, různou formou, nejčastěji právě s knížkou.

Mám ráda cestu z knihovny, jak je ta taška těžká a jak nevím, kterou knihou začnu, jak se ponořím do příběhu, jak díky tomu prožiju další život..
Pročítám si tipy nejčastěji tady a pak na databázi knih a dokonce mám aplikaci v telefonu (booxy), ale těch knih je tolik!, pak se mi nechce je v knihovně hledat, vezmu tři čtyři z novinek a pak už u mě stojí naše paní vedoucí s náručí "toto by pro vás bylo" - a už to musím třídit, abych to vůbec unesla.

Chci se zeptat na váš pocit z knih. A přivedlo mě k této úvaze čtení komentářů na některé databázi, kdo je vlastně píše? Přijde mi, že jsou to vesměs mladí lidé, snad puberťáci. Přesto se stále hovoří o tom, že mladá generace nečte, tak jak to teda je? I v té knihovně nebo obchodě je už delší dobu dělení na adult a young adult, často dělení nerozlišitelné.

Pro mě jsou knihy tedy možnost prožít milion životů, navštívit milion světů. Ale těžko se to vysvětluje těm, kdo nečtou, a to mě velmi mrzí - a je ochuzuje.

Nakonec si dovolím doporučení, není to novinka a zase! k tématu autismu, kniha "Paměti imaginárního kamaráda". O autismu velice niterně, co a jak by nás ani ve snu nenapadlo, pro mě přínos, fantazie autora v podobě fiktivního kamaráda opravdu kouzelná a přitom tak zemitá.. přečtěte si sami, pokud máte možnost.