Jednou jsem si dojela na Mustangu pro svého milého za účelem sexu na chatě, která byla momentálně k dispozici. Pak ho zase odvezla a na motorce zmokla.
Jednou jsem chodila naráz se třemi, ale jen pár dní, bylo to logisticky příliš náročné.
Párkrát jsem asi trošku dolejzala - to je naprosto mimo můj obvyklý vzorec chování. Dolejzat má chlap.
Svět se mi nikdy nijak nehroutil, na světě vždy byl chlapů dostatek, tak nač se hroutit. Odmítnutý exmanžel byl svého času celkem "výživný" - s gustem mě ponižoval doma i na veřejnosti, ale jako životní zkušenost dobrý. Alespoň mi poskytoval ujištění, že jsem udělala dobře. Chlapům ani jiným lidem jsem se snažila nijak neubližovat, nemstít se, nedělat scény, nehrát si s nima - nemám to ráda. Člověk si pak připadá jako pitomec. Navíc se mi do každé zamilovanosti neustále pletl mozek, takže žádné šílenosti se nekonaly. A jsem za to docela ráda, mám samé hezké vzpomínání. Taky jsem ráda, že chlapů bylo povícero - mám mnoho životních zážitků a zkušeností. A teď už dlouho klid, protože vzešel ten nej ( pro mě).