Nejhůř jsem nesla kopačky od skoro slepého kluka, se kterým jsem chodila asi ve 20. To jsem nespala, měla halucinace, nebavil mě život. Pak jsem se začala připravovat na SUPŠ a ten vztek a tu bolest jsem vymlátila do hlíny při modelování hlavy.

A kdysi jsem chodila s Paťo judistom, ktorý bol maister Československa v judě. Jednou jsem mu nakecala, že jsem si zvrtla nohu a on mě nesl 4 km v náruči z vedlejší dědiny. Před cedulí jsem seskočila a řekla, že už dobrý, že by nás mohly vidět drbny. A to zlatíčko se ani nenaštvalo. A teď má hotel v tatrách a další výnosné podnikání. Já husa pitomá jsem si vzala Pištu Hufnágla místo stepilého, hodného fešáka, který mě na rukou nosil. No, nejsu já osel?