po prvním rozchodu, který "odpůrce"
vykonal v den mých 18ých narozenin, jsem týden nespala, bydleli jsme blízko kostelních hodin, a jejich bimbání jsem nikdy naprosto nevnímala, po onom rozchodu jsem týden každou noc poslouchala 1,2,3 údery zvonu a potom odbíjení celé hodiny. Vyšedivěl mi pramínek vlasů. Všechny jeho dárky jsem naházela do Labe. Četla jsem si pořád dokola jeho dopisy. Vyplakala se na rameni jeho mamince, byla totiž hluboce mateřská, tak jsem si myslela, že u ní najdu útěchu
(dost hrozný). Potom jsem si umanula, že ho získám zpátky, to mě kupodivu hodně postavilo na nohy. Když jsem nemohla spát, chodila jsem v noci x kilometrů po městě, to mě zpravidla spolehlivě unavilo.