Přidat odpověď
asi u toho doktora, ten by měl mít zkušenost, odkud se mu třeba lidi vrací a doporučit pracoviště. Pak už je to o lhůtách a jako vždy a všude, hlavně o lidech.
Za rok a půl jsem měla tři operace ruky, pokaždé s následnou rhb, vždy z pojištění, pokaždé jiný přístup, jiné metody, žádné výsledky. První bylo jako konzulace v délce 45 min, všechny další na půl h. 20min, co píšeš ty, je málo a je to divné.
Našla jsem si paní na soukromou konzultaci za pět set, to bylo poměrně tvrdé cvičení, ale přerušila to další operace a po ní jsem šla k téhle stejné paní na rhb přímo v nemocnici, což hned den po zákroku zajistil doktor, tj z pojištění. Po dvou měsících mi další rehabky nedali, že mám cvičit doma a čekat návrat k normálu tak za rok. Rok je pryč a ruka bolí tak pětkrát týdně, hybnost omezená asi navždy. Jít jinam nemá smysl, tady ho mají za nejlepšího doktora, který ty ostatní zaučuje, zkusila jsem sportovního ortopeda, nechtěl se do ničeho pouštět, že je to optimální stav a doporučil leda se znova obrátit k tomu prvnímu.
S Riškovou DMO jsme prošli fůrou rehabek, nejlepší byly ty ve stacionáři, kde mají skvělé vybavení, pro něj vybrali balanční cvičení, viset a houpat se v síti, různé balony a balanční desky, to bylo ale spíš o tom, že ho to bavilo, efekt jsem neviděla. Jiné cvičení měl protahovací, ne cviky, ale paní mu svýma rukama natahovala nohy (nebo jak to popsat), což mu dalo zabrat, mi se to líbilo, že jako se konečně něco děje, ale to absolvoval jen párkrát, bo pro autism nedá na sebe sáhnout To jen příklad, obě to myslely dobře, asi i dělaly dobře. Nutno říci, že teda u dětí je tahle péče mnohem mnohem lepší.
Předchozí