..,

přesně tak, druhý stupeň se koordinuje strašně špatně. Ono i v běžné výuce to funguje často tak, že každý má pocit, že ten jeho předmět je důležitý a to, co se běžně vyučuje, je vlastně jenom základ, takže to nejde osekat....když se to pak přenese do výuky na dálku, se všemi těmi požadavky a termíny, je to mazec.

Tam už podle mě musí nastat systém možností, ne povinností všeho pro všechny. Vypsání požadavků předem (v zásadě výstupy ŠVP), možné formy prokázání plnění (prezentace x referát x test...) u jednotlivých témat, termíny pro odevzdání v dlouhodobějším horizontu, nabídka výukových materiálů v různé formě, kde online hodina je možnost, ne povinnost)...a jsme zase v Březové...

To by ale učitelé museli přijmout, že nad celým procesem nebudou mít nepřetržitou kontrolu. Že tématické plány nejsou jen cár papíru, ale nástroj, který může sloužit jak jim, tak žákům. Že nemusí všichni dělat vše ve stejnou chvíli...
No a děti by se musely naučit tu odpovědnost přijmout, což v šesté třídě ještě celkem jde, v osmé nebo deváté už může být problém, protože návyky už jsou dost zafixované.