Přidat odpověď
„Ty tedy, sestro moje, netrap se, že náležíš k pohlaví slabšímu; i jeho povinnosti jsou krásné a vznešené; však ženština milovanou i užitečnou býti může! Příroda mocí a silou obdařila mužského, poněvadž ochranu slabších, zachovávání zákona spravedlnosti, trest za přestupky jemu svěřila; on krev svou na bojišti vylévá, on píše moudré zákony, přihlíží, aby byly zachovávány, hájí národ svůj, vládne jím: krátce řečeno, on jest mužským. Ženštině dal Bůh čilejší i slabší povahu: ona jest s to, aby učinila smělého muže jemným, mírnými i šťastným. Divoký a pošmourný byl by svět, kdyby na něm samí mužští byli: hnusný a nečinný, kdyby jej samé ženštiny naplňovaly. … Nemoudří soudí, že ženštiny jsou dle jejich mínění do příliš úzkého oboru činností postaveny. Dle jejich mínění měly by ženštiny ty samé nauky míti, co mužští, k úřadům měly by náležeti, posléz aby nebyly snad ženštinami? Ach! Jak ukrutně chybuje ženština, která něčím jiným chce býti, než tím, čím jest, k čemu ji Bůh určil! Sestro, neklesni nikdy tak hluboko; já vždy opakovati budu: povinnosti a povolání naše jsou krásné, vznešené! – Ženština něžných citů, trpělivá, upřímná, skromná, ženština taková, jakou každá povinna býti, znamení nadzemské bytosti na sobě nosí. … Méně znamenité, ale rovně užitečné jest její domácí zaměstnání; ona udržuje milý pořádek, čistotu, ona vládne domem, milý odpočinek připravuje muži svému po práci, ona mu ji příjemnou činí tklivou láskou, ba mnohokráte i černé pásmo jeho života mizí před čarovným úsměvem ženy.“
Nezabudky – dar našim pannám, z pozůstalých spisů Honoraty Zapové, 1859
Vřele doporučuji přečíst si to celé, dá se to najít online na Google Books.
Předchozí