V hezkých letech mého manželství, což byla všechna až na poslední cca rok, jsme bývali hodně spolu. Ve všední dny po práci jsme se doma věnovali dětem, pak jsme spolu koukali na tv nebo si jeden z nás četl, koho nebavil sledovaný program. Já tedy chodila jednou týdně večer na jógu, to BM dával dětem večeři a ukládal je ke spánku. O víkendu když byly děti ještě malinké, jsme jezdili k rodičům na oběd, oni nám pak děti pohlídali tak 2 hodiny a my šli na procházku nebo do kina. Když byly děti trošku větší, tak už jsme je brali spolu, chodili jsme do lesa, do kina nebo dětského divadélka, do Zoo, na hvězdárnu na pohádky, do bazénu, později na delší výlety, na kola, na běžky, na hrady a zámky. Na dovolenou jsme jezdili taky společně, ale jen naše rodina, žádná parta. Můj BM měl 2 kamarády, jeden se odstěhoval, s druhým a jeho rodinou jsme se navštěvovali. I s mými kamarádkami a jejich partnery jsme podnikali výlety, slavili narozeniny a silvestry. Jedno neměli deti, ale někdy vzali synovce. Druhá kamarádka měla o 6 let mladší holčičku než je syn, ti dva si spolu hodně vyhráli, dcera už měla jiné zájmy, turistak, koně. Já měla ještě jednu dobrou kamarádku v práci, to jsme si pokecaly tam a ještě další ze ZŠ, ta měla dva mladší kluky, byli hodně nemocní, tak s tou jsem se vídala sama a málo,párkrát do roka na kafe. Měla jsem samozřejmě potřebu samoty, hodně jsem čítávala zavřená v ložnici a když děti moc zlobily, tak jsem je předala BM, hned jak přišel z práce a prchla jsem z domu. Kolikrát jsem chodila potmi v zimě po našem sídlišti a snažila se načerpat sílu do dalšího boje. Později, když už děti s námi moc nechtěly chodit ven, tak jsme jezdili sami každý víkend na nějaký výlet, zašli si na oběd do hospůdky, po tom se mi moc stýská. Můj BM měl dokázal přemluvit za každého počasí a vždycky to bylo moc fajn. Co bych tedy za takového parťáka či partacku dala. Nedokážu se přinutit k aktivitě, když jsem sama.