Přidat odpověď
Mám stejný zážitek, jsem v podobném věku jako ty a stalo se mi to ve stejném věku jako tobě. Taky rodinný příslušník a opakovaně mě sexuálně obtěžoval. Ale cca od 8 let jsem ho neviděla a později zemřel, nestýkám se ani s rodinou, do které patřil, v tom to mám jednodušší. Dokázala jsem se s tím nějak vyrovnat, nenechala jsem si nějakým sráčem zkazit život a to ani sexuální. ALE! Rodičům mám za zlé, že jsem s nimi nikdy neměla vztah, abych jim to mohla říct a že mě vždy varovali před cizíma lidma a přitom největší nebezpečí byla za rohem. S tím bojuji i u svých dětí, nevěděla jsem, jak mám vysvětlit, že nebezpečí nemusí znamenat jen cizí muž v parku, ale klidně děda, lékař, vedoucí tábora, kněz. To je na tom to nejhorší. Nejvíce sexuálních útoků na děti je z řad vlastní rodiny!! Mám s tím potíž, vnímám potenciální nebezpečí pro svou dceru i od prarodičů mužského pohlaví, přestože rozumově vím, že se jedná o kvalitní psychicky zdravé lidi. Ale v tomhle si nemůžu pomoci. S velmi těžkým srdcem jsem dala malou dceru na týden prázdnin své matce a jejímu příteli, vidím prostě potenciální nebezpečí všude. Opatrujte své děti a vysvětlujte jim, co je jejich osobní hranice a že za ní nemůže ani lékař, ani učitel, ani bratranec, prostě nikdo.
Přeji ti, ať se ti to podaří strávit. Jak žije ten člověk? Já si dokážu představit, že se sním sejdu o samotě a řeknu mu to. Řeknu mu, jak mi posral život a jestli toho někdy zalitoval. Ale nejsem psycholog, mluvím pouze o nápadu, co si myslím, že by mohl být pro mě prospěšný. A pokud by konfrontace nešla přímo, pak v rámci rodinných konstelací, kde by ti toho dotyčného sehrál figurant.
Předchozí