Ropucho, já to znám u své kamarádky z druhé strany, 25 let rodinka jak ze žurnálu a najednou fičák, poslední zvonění, našla "toho pravého"
Nebyl nikdo, kdo by ji neodsuzoval. I já. Myslela jsem si, že kompromisy, které ve vztahu udělala, byly prostě přiměřené. Asi nebyly
Léta žila s chlapíkem, který se postaral o rodinu, byl jí věrný, věnoval se dětem, společně postavili dům a zcestovali část světa.
Trochu jim to vázlo v hovoru (ona vždycky mluvila o tom, že on nemumí abstrahovat - nevím, co tím přesně myslela) a taky v ložnici (přiznala až poté) a on byl očima nejen Rodiny takový typický český šovinista, co se mu dobrovolně dělá teplá večeře, aby neremcal a co rozhoduje o tom, co se utratí.
25 let jí to stačilo , ale věděla, že něco je špatně.