"holky, proboha, proč to děláte?
za to mi teda vzhled nestojí, abych se permanentně trápila
když mám hlad, tak na nic jiného nedokážu myslet, to by se mi všechno zcvrklo na "ať už je ráno, ať už se můžu najíst"
to jsem zažila jednou při hubnutí, kdy jsem fakt chtěla zhubnout, ale už při tom jsem si uvědomila, že jsem vlastně ani nežila, jen jsem přežívala a už v 5 večer jsem se těšila, až už bude ráno a budu se moct najíst... prostě aby se můj život řídil jídlem, to teda ne"


Tak především to nedělám pro vzhled (nebarvím si vlasy, nehty, nelíčím se, nesnažím se vypadat "jinak"), ale pro vlastní pocit a běhání. Běh mi dělá radost (mohla bych užít honosnější a patetičtější formulace odkazující někam k duševní hygieně, duchovnu, apod...), ale čím jsem těžší, tím je ta radost upocenější

Za druhé výslovně píšu "ZVYKNOUT SI", tudíž to není permanentní trápení a že bych nedokázala na nic jiného myslet. Tak by se samozřejmě trvale žít nedalo a nedávalo by to smysl. Hned po jídle chvíli pocit sytosti mám, ale to je proto, že jak jsem zvyklá jíst málo, tak jeden nevelký banán najednou mě už přesytí. Ale za (půl)hodinu už mám trochu hlad, který ignoruji, jsem na ten pocit zvyklá. V nějaký vlčí hlad se to nemění (leda po intenzivní fyzické zátěži), takže se mi fakt život neúží na touhu se najíst, naopak si užívám jeho lehkosti a pohody při běhání