Pečovala jsem o svoji milovanou maminku a to 24 hod. denně. V podstatě jsem se od ní nehnula na krok krom nákupu či návštěvy lékaře. Bohužel maminka měla při vyšetření hned po příjezdu do FN Brno Bohunice na CT potvrzené krvácení do mozku. Paní docentka z neurologie i když jsem ji prosila, moc prosila mi nedovolila být u maminky alespoň na chvíli, i když mi sama řekla, že se stav maminky neslučuje dále se životem. Zákaz návštěv..Nic nepomohlo, že se vyzbrojím respirátorem, rouškou, ochranným oblečením, štítem ( vše jsem měla zajištěné) jen, abych mohla držet maminku za ruku tiše.. Řekla mi, že je maminka v kómatu a stejně by o mně nevěděla . Věděla jsem, že je to nesmysl, když jsem totiž promluvila ( na chodbě, co maminku dovezli) jasně jsem viděla, že maminka pohnula rukou a začala zrychleně dýchat. To ale mnozí lékaři přece nedopustí, aby bylo něco jinak, než je učili ve škole, tedy že může člověk v kómatu slyšet a vnímat, i když nemůže kupříkl. mluvit. Prostě jasně pro mne nelidský přístup, který nejde již nijak vrátit zpět. Bohužel druhý den odpoledne maminka zemřela, nedočkala se mne