vždycky, když si o ní čtu, nebo koukám na České století, stydím se, že vyšiluju nad svými malými problémy
Nevím, kde vzala tu sílu
Nechápu to ani u Kantůrkové v Přítelkyních z domu smutku. Manžel trvdí, že kdybych byla dospělá v této době, nedalo by mi to, protože jsem prý "advokátka chudých" (myslí to uštěpačně) a dřív nebo později bych si krutě naběhla. Já myslím, že ne, v porovnání s těmito personami jsem naprostej srab.