Moje děti měly báječné dědečky, i když nerozvedene. Můj táta miloval moji dceru, rikal ji " můj ptáček jarabacek". Hrál si s ní, chodil na procházky, koupat se na přehradu, vozil ji v lodičce, dělal ji píšťalky, zpíval jí, prostě ji zbožňoval. Mého syna měl rád, ale dcera byla zřítelnici jeho oka. Bohužel umřel, když bylo dceři teprve 7 let a už 2 roky předtím zápasil s rakovinou. Druhý dědeček zase zbožňoval mého syna, udělal by pro něj cokoli na světě. Pamatuju se, jak ho po parkovišti tlačil ve svém autě, zatímco tříletý syn vítězoslavně řídil. Ale i dceru měl rád a protože byl lékař, obětavě se o obě vnoučata staral, protože ty byly věčně nemocný. Dožil se jejich dospělosti, ale pak už měl Alzheimera a ke konci už nepoznával nikoho jen babičku, svou ženu, kterou moc miloval. Bylo to smutné. Ale myslím, že děti mají na oba dědečky krásné vzpomínky.