Ten nevlastní má větší zájem než vlastní.
Vlastní sice dříve hlídal, když bylo potřeba (stylem: jestli je to teda nutný, tak mi je sem přivezte, namažu jim chleba paštikou), za což jsme mu byli vděčni.
Teď hlídání není potřeba, při návštěvě si zaleze a nevychází. Zájem o jejich život, povídat si s nimi, nemá. Na narozeniny jim dá obálku a zase zaleze.

Ten nevlastní nikdy nepohlídal, ale zase se při návštěvě ptá, zajímá se, myslí na ně třeba s nějakou pozorností, která se jim hodí, když je ve městě.

Je to jejich věc ... děti mají radši nevlastního.

Největší zájem má jejich praděda, tj. můj děda, kterému je 90. Ten je rád vidí, telefonuje, atd.

Babičky jsou obě vlastní a obě se zájmem.