Katko,
ono je to i dobou. Naše děti prostě žijou v jiném světě a spousta věcí, který by pro nás v jejich věku byly splněnej sen je netankuje. Já bych třeba byla šťastná jak blecha, kdyby mi rodiče byli ochotní platit studium v zahraničí, syn o to nijak zvlášť nestojí. Teď jsme se doma bavili o dárku k osmnáctinám, nechce se mu do řidičáku, nestojí o auto (máma mu nedávno říkala, že by mu za tři roky nechala svoje auto, co si koupila nový, že už pak nebude chtít řídit, nechce ho), nabízím mu možnost studijního pobytu v zahraničí přes prázdniny, s tím, že by si tam pak třeba na měsíc mohl najít brigádu, taky se mu nechce... Ani novej mobil nechce, přitom má šílenou pomalou šunku, ale je na něj prý zvyklej a nechce se mu přetahovat data.
Člověk se prostě musí vyrovnat s tím, že naše sny spojený s koncem totality jsou pro dnešní generaci passé, už je to nebere.