já se hlavně poučila, jaké manželství bych nikdy nechtěla
a z toho pak trochu vyplývá i rodičovství... ano, někdy použiju stejnou větu jakou jsem slýchala jako dítě
, ale systém je u nás hodně jiný... mně se totiž osvědčilo nevychovávat "spravedlivě, každému stejným dílem", ale podle konkrétních dětí a vyhovuje mi to... naši se dost často podivovali, co dělám a proč, jak to, že jedno dítě tohle smí a druhé ne, ale ve výsledku se ukazuje, že to vyhovuje i dětem... jinak povahou jsem asi blíž svému otci (říct mi to někdo před 20-25 lety, zabila bych ho
), jenže já na rozdíl od něj mám i výhodu v tom, že se nenechávám tolik ovlivňovat okolím a nemám potřebu dělat věci "správně", nevadí mi být za divnou
(a kupodivu zrovna to mi vštípili sami rodiče, ač se tím sami neřídili, jejich "a co je ti do cizích lidí" považuju za nejcennější vklad do života)