Nás mazlili hodně. Neexistovalo u nás to, že mimino se nechá vyřvat, a že se nemají chovat, aby si nezvykli. Tohle prý nedělala ani ani moje babička v padesátých letech. Bylo to doporučeno, ale jí to přišlo jako volovina. A naši v osmdesátkách tuplem ne.

Je fakt, že studenější to asi bylo. Jako batolata jsme třeba museli spát sami v pokoji a neexistovalo uspávání, což bych svým dětem neudělala, ale jinak nás mazlili dost. Ráno mě máti až třeba do deseti let budila tím, že si lehla ke mě pod peřinu, byla tam dvacet minut se mnou a drbala mi záda a tak podobně....