Ano, slíbila jsem si, že nikdy nebudu protáčet oči, když se dítě s otcem vrátí s procházky a nebude se ptát zklamaných hlasem "vy už jste zpátky?" A že když dítě bude chtít diskutovat, tak na něho nebudu řvát, že má právo tak akorát držet hubu. Ale nevnímám to jako žádnou zvláštní zásluhu, mám jinou povahu i osobnost, a není pro mně těžké toto nedělat.

Naopak mi dobře funguje vychovávat podobně, jak to dělal můj táta, je to blízko stylu respektovat a být respektován. Na syna to funguje, musím říct, že ani v pubertě nemáme větší problémy. Já moc kontaktní nejsem, syn vždy byl, ale opět, s dítětem pro mne není problém se mazlit, jestli to dítě chce, v tom mi nedělá problém se přizpůsobit.