Valkýro, na vsi bylo na obřady a zvyky víc vidět, kostel stál na návsi, hřbitov za vsí na kopečku, s každým umřelým se šel průvod, pamatuju i dobu, kdy zákon umožňoval vypravení rakve z baráku, takže otevřená truhla na síňce, kolem toho svíčky, děti lítaly sem tam, pak pantátu slavnostně zatloukli a šlo se do kostela a pak na hřbitov. Jako smrady nás fascinovaly máry, které hrobník v takové dny připravoval před vrata kostela a před vrata hřbitova (dneska se klasicky nosí rakev v šesti vyzdvižená na ramenou, tehdy stačily 2 lidé a tato "speciální" nosítka. Pak přišla móda pohřeb ála Goťťák, kostel a pak zpopelnění (v našem případě v Klatovech nebo v Přešticích), asi kvůli nákladnosti hrobů a místu na hřbitově), takže průvody prořídly, ale i tak 1x do měsíce nějaký pochodoval (středisková obec, spádová farnost). Neúčastnili se všichni, ale všichni to viděli. Zrovna tak svatby a křtiny (já si svůj křest pamatuji).
V Plzni těžko potáhneš průvodem z Bartoloměje k Václavovi nebo do Bolevce
Jenže, to nebyla žádná víra, to byl prostě folklór, tradice. Něco jako velikonoční mrskačka.
Skutečně hluboce věřící jsem potkala až ve městě.