Valkýro, kašli na svůj příklad a ber děvče jako svébytného člověka. Mně sráželo sebevědomí, když si máma myslela, že chodím s nějakým debilem.

Jinak tedy je pravda, že třeba já nacházím v životě partnery, kteří (ač mají různé zájmy a povahy) v chování k protějšku vykazují znaky mého táty a tímpádem kopíruju trochu matčino partnerské chování.

Prostě na šéfa všehomíra já nenarazím, nezamiluju se do něj rp. vedle mě je každý poddajný (nejsem ani fúrie ani hysterka, jenom prostě myslím a jednám o krok dopředu, nespoléhám se na ně)

Trochu mě to děsí ve vztahu k tomu, co si najdou dcerušky a jak s tím budou spokojené.