Přidat odpověď
Tak jako letitý zaměstnanec na vrcholu daňové hory jsem se vždy rád rozhlížel kolem sebe: Před sebou v údolí hypermanažeři, co už měli značnou část platu řešenou různými kapitálovými cestičkami, za mnou pochopitelně méně placení zaměstnanci a vedle v rokli OSVČ při stejných příjmech.
A přitom firma na nás tlačila, že i konzultant prodává, dělá marketing, je hodnocen podle vyfakturované práce, odevdává výkazy do systému po hodinách, objednává sám letenky a hotely, vytváří si cesťáky, do účetního systému zadává cesťáky a další náklady řádku po řádce za každý den, pomalu, že bychom si i fakturovali.
Takže superhrubá mzda + další náklady (auto, HW, mobil, dovolená, sezení v sharedeskingu, kuchyňka...) byly prostě věci na které jsem svojí prací (znal jsem svojí sazbu cca 4-5 násobek mé mzdy) musel vydělat a z toho jsem pak živil obchoďáky (logicky, vzájemně - oni mne), management, support a řadu darmožroutů korporátních (různé agentury zajišťijící školení od diversity a inclusivnes, přes soft skills po vytváření adventních věnců).
Považuji tedy pohled, že si zaměstnanec ve firmě musí vydělat na sebe, na celou superhrubou mzdu + náklady za zcela férový.
Předchozí