Za prvé - já se nerozhoduju mezi tím, jestli budu nebo nebudu chodit do práce. Já jsem doma z příkazu zaměstnavatele. A doma se věnuju dítěti. Takže mám podle mne i morální nárok na to brát ošetřovačku. Kdybych mohla chodit do práce, budu chodit do práce.

Za druhé - mám 12 leté dítě, které není běžně potřeba hlídat. Ale pokud jde o plnění školních povinností, tak tam je naprosto mimo. N+kolikrát denně potřebuje dozor, jinak to nezvládá. Ne, že by nedělal, ale nezapisuje si věci, nedělá opravy, úkoly, které udělá, tak zapomene odeslat. K tomu ještě dostávají informace ze tří zdrojů - mailem, přes bakaláře a teams. Takže by si to měl kontrolovat dvakrát denně a na něco furt zapomíná. Navíc některé úkoly dělám s ním, protože když má dělat doma 5 cvičení a pak jedno poslat, tak v těch předchozí 4, který udělá bez dozoru, akorát furt opakuje ty samý chyby. No tak u přírodopisu na to s...e Bílej tesák, ale třeba v jazycích nebo při převodu jednotek to je fakt blbý.

Kdybych dostala příkaz, že mám chodit do práce, tak bych se mu tak věnovat nemohla a bylo by to blbý. Ale brala bych to tak, že to tak prostě je a v podstatě není na vybranou a nějak bychom to plácali po večerech (jako na začátku než jsem dostala nařízeno zůstat doma). Ale když už doma jsem a dítěti se věnuju, tak nevím, proč bych neměla brát 80%.

Nejvíc by mi vyhovovalo, kdyby mu zpřístupnili školu aspoň na 4 hodiny denně, kde by dělali ty nejdůležitější věci jako jazyky, matiku a fyziku, a já chodila do práce. Takže to fakt není o tom, že bych se chtěla flákat doma za co nejvíc peněz.