Mně jednou se vztekajícím se dítětem veřejnost kouzelným způsobem pomohla. Dětem byly asi 3-4 roky, šla jsem s nimi do cukrárny, prostě krásný den s milými děťátky. Jedna dcera ale u stolu dostala dost fotogenický záchvat, protože si to nějak představovala jinak. Mám dojem, že ječela, že už nás má plný zuby, a že už s námi nechce být (asi nesprávný výběr zmrzliny, či co). Druhá dcera i já jsme v klidu jedly zmrzlinu a občas přes ten řev trochu konverzovaly. Řvoucí dceři jsem řekla, že ji budu muset vyvést ven, protože takhle se v cukrárně nemůže chovat.
U vedlejšího stolu seděly dvě starší dámy, situace je evidentně bavila. Jedna z nich dceři nabídla, že si ji klidně vezme k sobě domů, když už s námi být nechce.
Ta se zázračně uklidnila, s paní rozhodně odejít nechtěla a najednou nás měla hrozně ráda. Dokonce se smířila s tou zmrzlinou a začala dělat oči, že by si přidala.
Nevyměkla jsem, sdělila jí, že teď už fakt nemám náladu, bo se mi ta scéna nelíbila. Když maminka není v pohodě, nepřiděluje benefity. Zajímalo by mě, jestli to ty dámy vyhodnotily jako správný tah