Já bych se připojila k Buchli a asi bych řekla že jde o problém v komunikaci, a to i u zakladatelky.
Původně sem si přečetla příspěvek a zdálo se mi že manžel podráží výchovu zakladatelky, ale když se nad tím člověk víc zamyslí, tak z jeho pohledu se to vážně může jevit úplně jinak.
Tedy vycházím z těch dvou popsaných situací. Zajímavé by asi bylo jak to vidí on, nezbývá aby si rodiče v klidu promluvili a vyjasnili si to.

Ponožky - dítě tohoto věku jistě by mělo zvládnout samo, ale matka to takto neřekla, ale že nenandá protože nemá čas, což pro otce mohlo logicky vyznít že pokud on čas má, tak to vyřeší.
Totéž mobil - dokoukat pořad bylo dovoleno, ale matka nechtěla půjčit mobil, což mohlo být pochopeno tak že ho potřebuje/nechce aby se v dítě vrtalo, a pokud otci absence mobilu nevadila nabídl svůj. Z reakce matky která ho pak vyhodila z pokoje mohl být i dost zaskočen.

Takže chybu kterou otec dělá vidím v tom, že reaguje na komunikaci křikem. Já bych dítěti řekla že ať svůj požadavek řekne normálně a pak to můžeme řešit, požadavky vymáhané křikem se plnit nebudou. Na tomto by se rodiče měli dohodnout.

A rodiče by se mohli dohodnout že pokud dítě něco řeší s jedním rodičem, tak do toho ten druhý nebude zasahovat, byť v dobré víře, jelikož nezná pozadí, výchovný záměr a vývoj diskuze.