No, já se ozvala - ale prostě bylo řečeno, že udělané to být musí. Jak něco odsuneme - okamžitě telefonáty a maily.
A tím, jak se blíží klasifikace, tak je to hustší a hustší.

Jinak klukovi ta hodina nevadí, trošku si udělal svůj režim nočního ptáka a užívá si ten klid, kdy má barák jen pro sebe a neprudím ho.

On je jinak chytrej - s mým zeťákem který je lektor na VŠ hrají vědomostní hry a jeho znalosti převyšuje i jeho věk, ale jsou to věci, které zajímají jeho.
Bohužel - porucha učení je průšvih, když mu zadám co má udělat sám, tak najdu počmárané papíry a jeho brekot, že nechápe a nerozumí. On potřebuje prostě navigovat, dozor a pomoc. A právě v tom já tak nějak selhávám.
Trošku (nebo vlastně hodně) nám pomohl i zeť, ale už má také plno práce - má své studenty, pracuje i jinak, takže ho nechci už zatěžovat, jsem vděčna i za to, jak s ním projel alespoň pro mne nejhorší a to je matematika, fyzika.