U nás to probíhalo (u syna stále probíhá) celkem O.K. v rámci možností. Žádnou velkou výhodu tedy na distančním vzdělávání rozhodně nevidím, ale my bydlíme ve městě, děti už chodí do i ze školy samy, takže jsem nic neušetřila ani jsem se víc nevyspala (chodím celou dobu do práce), akorát musím řešit obědy. Bydlíme v bytě, ale zavřený tedy nikdo být nemusel a u nás ani nebyl, naopak děti strávily venku víc času, než kdyby běžela škola a kroužky. Syn tvrdí, že toho proberou víc, než by stihli ve škole, zvláště v předmětech typu dějepis, zeměpis, biologie. Dcera toho tedy určitě víc neprobrala, štve mě hlavně angličtina, ale i v jiných předmětech šlo horko těžko o nějakou údržbu. Zapomněla některá psací písemena (ve 4. třídě,l dosdu vždy samé jedničky) a dostala jsem přání k svátku začínající "Fšechno nejlepší ..." Bohužel to nebyl vtip. "Výhoda" distančního vzdělávání v jejím případě spočívá v tom, že jsem došla k závěru, že zřejmě nebude do té míry studijní typ (a to jak s ohledem na schopnosti tak na přístup k učení), aby měla usilovat o přijetí na osmileté gymnázium (samozřejmě jí to nezakážu, pokud to bude chtít zkusit, ale rozhodně ji k tomu nebudu přemlouvat).
Nepovažuju za chybu, že byly školy zavřené, bylo to asi s ohledem na okolnosti rozumné opatření. Nevadilo by mi, kdyby je nechali zavřené do konce školního roku ani kdyby je otevřeli dřív normálně pro všechny. Ale ten hybrid, co na ministerstvu vymysleli a který (některé) školy svým "úžasným" přístupem ještě "doprznily", to bylo asi nejhorší řešení. Myslím, že to vrazilo další klín mezi školy a rodiny a jejich vzájemnou důvěru.