Bouřko, ty budeš možná trochu jak můj táta . Radši se ho na nic neptám, protože to vždycky vezme děsně ze široka, zapomene, na co jsem se ptala, a hlavně se nenechá přerušit. Jednou mi chtěl pomoct s učením minerálů, ale zasekl na dvě hodiny snad u sluneční soustavy, zastavilo ho až to, že jsem se rozbrečela. Tak se naštval a odešel, že měl dobrou vůli mě něco doučit a já jsem nevděčná dcera. Pak jsem si radši otevřela učebnici a už nikdy nechtěla pomoct se školou.