S tím, jak při domácí výuce přijdu častěji do styku s materiály vytvořenými synovými učitelkami, řeším stále častěji problém "výrokové logiky".
Já chápu, že ne každý je matematik, ale je přehnané chtít mít tvrzení, popř. otázky a odpovědi jednoznačně a logicky formulované?

Příklad - otázka testu:
Kolik krve má člověk
a) 5-5,5 litru
b) 6-6,5 litru
c) různí lidé mají různé množství krve

Se synátorem jsme si o tom povídali, kolik mají lidé krve. Děti, dospělí, velký muž versus menší žena, žena těhotná (40% nárůst množství krve) versus netěhotná. Tak do testu vyplnil c. No a špatně. Požadovaná odpověď a. Ano, možná je to nějaký údaj z učebnice, ale jednak není přesný, ani jednoznačně správný. Ta otázka by se dala zpřesnit, přeformulovat jinak (kolik krve má průměrně dospělý člověk), pohrát si s rozsahy tak, aby byly jednoznačně se vylučující možnosti... prostě udělat otázku tak, aby se na ni dalo logicky odpovědět a výsledek nebyl ve stylu "no dalo by se říct, že, ale vlastně může být správně všechno a nic". Učivo páté třídy je přirozeně zjednodušené, ale to neznamená, že má být vágní a rezignovat na principy.

Takových otázek potkávám několik v každém testu. Nejde o známky, jde o princip. Učitelkám do toho nevrtám, upřímně na to nemám energii a vzhledem k frekvenci nesmyslů to nejsou jednotlivé ústřely, ale soustavná věc. Synovi to vysvětlím, on to bere v klidu... mně to ale vadí.

Zažíváte to taky? Řešíte? Neřešíte?