Moje maminka maturovala na gymplu v r. 1942, musela teda maturovat v němčině. Pak jí hrozilo, že bude muset být totálně nasazená v Reichu, tak jí její maminka sehnala jakousi obskurní školu pro sekretářky, něco jako dvouletou nadstavbu, kam chodila a pak, protože byly zavřené vysoké školy, musela do práce, ale už ne do Německa. Tatínek chodil za války na obchodní akademii, ale tu Němci zavřeli a on musel v 16 letech do fabriky na výrobu letadel. Totéž se stalo mojí tchyni, které zavřeli jejich gympl a pracovala ve stejné továrně jako můj táta (ale neznali se). Takže některé střední školy se zavíraly, některé běžely. Jinak do práce museli všichni, byli totálně nasazení a pracovalo se od 6 do 6. Babička, která byla domácí švadlena, musela jít pracovat do továrny. Do kina se chodilo, maminka s babičkou dokonce byly na dovolené v Nedvědici, lidé se snažili žít, jak nejnormálněji to šlo, ale i tak to bylo dost hrozné. Všecko na lístky, ani tak nic nebylo, maminka říkala, že jedly furt šulánky se strouhankou, šaty se přešívaly, v noci muselo být zatemnění, nesmělo se jít ven, bylo stanné právo, potom, když začaly nálety, tak šlo vysloveně o život (nemluvě samozřejmě o Židech, či odbojářích), za poslouchání zahraničního rozhlasu byl trest smrti, stejně poslouchali Londýn, klidně je někdo mohl udat. Ale základní vzdělání běželo, byla obecná a pak měšťanská škola.