kruci,

já na jazyky tvrdá nejsem, ruštinu i němčinu jsem se učila celkem bez problémů.

Mám problém s angličtinou a souvisí to právě s tím vnímáním řeči. Takže ne, nenaučím se, když se ocitnu v tom prostředí, alespoň ne tak, jak se očekává a způsobem, který je běžný.

Asi půl roku jsem se učila vyslovovat slova končící na -tion, vůbec jsem nedokázala říct ten shluk dvou souhlásek v tom správném pořadí...a to, že mi nejprve někdo musel ty souhlásky (šn) říct jednotlivě a já si je musela poskládat a teprve pak byla schopná to vyslovit, je kapitola sama pro sebe.

Mám špatné sluchové rozlišování, velmi podprůměrný hudební sluch, nerozliším dva tóny v tercii (a když už poznám, že jsou různé, nedokážu určit, který je vyšší), běžné rozlišování je, tuším, na čtvrt tónu). Nepoznám, že někdo zpívá falešně, našla jsem, že se to jmenuje impresivní amúzie.

Takže spousta slov je pro mě sluchově nerozlišitelných (i v češtině, už jsem tu psala, že třeba nerozumím cizím lidem v telefonu, protože mi chybí ještě další vjem, abych rozuměla tomu, co říkají...nějaký kontext....takže třeba s rodičem o jeho dítěti komunikuju bez problémů, protože v kontextu výuky můj mozek stíhá většinu slov dekódovat, ale když mi zavolá někdo, koho ihned nedokážu zařadit, třeba různé to vnucování přes telefon, nemám šanci zjistit, o čem je řeč a tedy nedokážu reagovat....působím jak debil).

Němčina a ruština mají jasná pravidla a řád, je jasné, co se jak vyslovuje, pořadí slov, skloňování....díky těm pravidlům se v řeči orientuju. Angličtina je intuitivní, ve výslovnosti mám pocit, že má víc výjimek než pravidel, nerozliším slova se samohláskami na škále mezi "a" a "e" a protože ani stavba věty není pevná, nemám se čeho chytit a z čeho odhadnout kontext.

A právě proto nejsem schopná běžné komunikační úrovně. Přitom si třeba s dopomocí překladače klidně přečtu odborný text v angličtině, rozumím napsaným vtipům (i bez překladače) apod., ale komunikace nula. Moje vlastní děti se mohou smíchy potrhat, protože jim nedělá angličtina problém (v 15 letech FCE, filmy a knihy v angličtině), manžela v UK považovali za rodilého Angličana a já si neumím v obchodě říct o housku .

Ale to, že v tom prostředí nejsem, samozřejmě má vliv. Ty potíže s naučením jsou tak velké, že pro někoho, kdo to běžně nepotřebuje, a jako učitelka to fakt běžně nepotřebuju, chybí i motivace a důvod ty potíže překonávat. Kdybych v tom prostředí žila, tak si o tu housku časem říct dokážu, i když jak hotentot. Bohužel ale ten strop mám dost nízko, no.